Děti, víte, že v plzeňských sklepích jsou zakopané poklady? Nevíte? A víte aspoň, že jsou v Plzni místa, kde žijí kouzelné bytosti? Také nevíte? Tak se pohodlně usaďte a já vám o nich budu vyprávět. Na Borech v místech, kde marihuanová mlha je hustá tak, že by se dala krájet, leží kouzelný zámek. V jeho podzemí se rozkládá vchod do říše úplně jiné, než je ten náš svět. Čas od času tu lze spatřit bytosti, které střeží ve třech tajemných slujích své poklady. Ne nebojte se, děti, nejsou to zlí draci, jsou to docela hodní tvorečkové, kteří vyrábějí a střeží na těchto zapovězených místech své cennosti. V první sluji bydlí Ohniví panáčci. Ti stráží už téměř od nepaměti ostré tvrdé diamanty, které mají oslnivý lesk a mnoho nepravidelných, ale řemeslně bezchybných brusů. Ve sluji druhé bydlí Rákosníčci. Jsou jen dva a nejsou tu moc dlouho, a proto ještě mnoho perel neposbírali. Ve sluji třetí a poslední žije tvorečků více, leč my si budeme vyprávět jen o jedněch – o skřítcích Potápníčcích a jejich pokladech, kterých mají celé dvě truhlice. O tom, co se ukrývá v truhlici první, jsem již jednu pohádku napsal, teď se pojďme věnovat té druhé.

V té se nalézá desatero šperků, které se dožadují pozornosti. Prvním je „No Neo“, náramek, který je důmyslnou mozaikou mnoha klenotnických stylů. Na počátku si všimnete volné variace na dílo mistrů ze SOAD, která záhy přetéká v neurotičtější vlnění jen proto, aby se zase vrátila do divočejších vod, a tak stále dokola. Kde se to zastaví? V těžké kanonádě dvojšlapky? V melodickém rozmaru kovotepce? Těžko říci, nicméně je tu krásně patrné, kde se současná dílka potápníků nacházejí. Motivy počínající u jazzových kudrlinek, přecházející v sludgové náladotvornosti končíc u metal-corových eskapád, to vše s jasně čitelným a v dnešní době nezaměnitelným uměleckým rukopisem, v němž naleznete úchvatně opracované vzácné kovy i brilantně vybroušené zlomky nerostného bohatství. A co tu máme dále? Slona. Chytlavé, barevné, zářící zviřátko, oděné do tuzemsky jazyčných rytin nesoucí si pověst jednoho z nejvýraznějších artefaktů z celé truhly. Soška je zdobena dvěma skvěle opracovanými úlomky akordeonitu, ale naleznete tu i plošky vykládané mnohem tvrdším a dnes velmi oblíbeným emo-metalovým mramorem.

Druhá polovina počíná slonovinou zdobenou jedovou břitvou „Infected“, jež nabízí tu stravitelnější a temperamentnější součást Potápníků, která odkazuje na materiál první truhlice.  I v pořadí další artefakt, jímž je kouzelný prsten „Gaia“, nesoucí v sobě zkázonosné výjevy dob budoucích i paměti a zkušenosti času minulého, se vyznačuje vztahem k minulosti tvorby Potápníků. Melancholie a melodie zaříkávání, kterými byl očarován tento prsten, kolem něho tvoří zvláštní tajemnou auru pulzující v srdci tohoto šperku. Za zmínku stojí poslední a nejrozvleklejší dílo v truhlici. „Dushi“ je koruna nesvéprávných králů, která dokáže svým majitelem manipulovat a našeptávat mu ty nejšílenější žalozpěvy, jež vedou u slabších jedinců k šílenství. Famózní kousek, který svádí k nasazení, obdaří v prvních chvílích nositele kalným zrakem, v němž vidí pokřivenou realitu současného světa v temně sytých barvách, a do ruky mu vrazí Ariadninu nit, která ústí do propasti. Za sebe mohu říci, že je mi velmi sympatický tandem s českými rytinami, přičemž korunu šílenství „Dushi“ si nasazuji ještě o něco raději, než laskám sošku s chobotnatcem. Mno, tak jsme si projeli pár kousků… a co říci dál? Pokladu jako celku by slušelo syrovější a hutnější zvukové balení, energie a živelnost skladeb na nosiči oproti živému podání přeci jen pokulhává. Avšak směr, který se tu razí, by u nás jen stěží hledal konkurenta a materiál je přeci jen o nějaký ten krůček dál než jeho předchůdce, takže výsledkem nemůže být nespokojenost.